Obsah
Člověk, který se nezabývá hudební produkcí, si možná ani neuvědomuje, že existují různé druhy zvukových formátů, z nichž každý má specifické vlastnosti, díky nimž je ideální volbou pro konkrétní použití. Možná ho ani nenapadne, který populární formát zvukového souboru je nejlepší, tj. WAV vs. MP3.
Pokud jste byli v polovině roku 2000 teenagerem, pravděpodobně jste vlastnili přehrávač MP3, než jste přešli na mnohem lepší iPod. Přehrávače MP3 byly průlomové a dokázaly pojmout tisíce skladeb, což bylo na hudebním trhu do té doby nevídané.
Jak se nám ale podařilo nahrát tolik hudby do zařízení s tak malým prostorem na disku? Protože soubory MP3 jsou ve srovnání se soubory WAV komprimovány, aby zabíraly méně místa na disku. Tím se však ztrácí kvalita zvuku.
V dnešní době se můžete setkat s půl tuctem různých formátů zvukových souborů, aniž byste si to uvědomovali. Na druhou stranu vám znalost specifik jednotlivých formátů zvukových souborů pomůže vybrat ten nejlepší pro ten který projekt, na kterém pracujete.
V tomto článku se podíváme na nejběžnější formáty zvukových souborů. Pokud jste hudební producent nebo se chcete stát zvukovým inženýrem, je tato znalost klíčová. Bude vám užitečná pro současnost. Stejně tak pokud chcete dosáhnout optimálního zvukového zážitku při poslechu hudby, musíte vědět, jaký preferovaný formát zajišťuje nejlepší zvukový zážitek. Pojďme se do toho ponořit.
Vysvětlení formátů souborů
Hlavní rozdíl mezi typy digitálních zvukových souborů spočívá v tom, zda je soubor komprimovaný, nebo ne. Komprimované soubory ukládají méně dat, ale také zabírají méně místa na disku. Komprimované soubory však mají nižší kvalitu zvuku a mohou obsahovat kompresní artefakty.
Formáty souborů se dělí do tří kategorií: nekomprimované, bezeztrátové a ztrátové.
- Nekomprimovaný formát
Nekomprimované zvukové soubory nesou všechny informace a zvuky původních zvukových nahrávek; chcete-li dosáhnout kvality zvuku CD, měli byste používat nekomprimované soubory s frekvencí 44,1 kHz (vzorkovací frekvence) a 16bitovou hloubkou.
- Bezztrátový formát
Ztrátové formáty zmenšují velikost souboru na polovinu, aniž by to mělo vliv na kvalitu zvuku. Dosahují toho díky efektivnějšímu způsobu ukládání nadbytečných dat v souboru. A konečně ztrátová komprese funguje tak, že odstraňuje zvuková data, aby byl soubor menší a snáze se sdílel.
- Komprimovaný formát
Komprimované formáty, jako jsou MP3, AAC a OGG, mají menší velikost. Obětují však frekvence, které lidské ucho sotva slyší. Nebo odstraní zvuky, které jsou si tak blízké, že si netrénovaný posluchač nevšimne, že chybí.
Rozhodujícím faktorem je zde datový tok, tedy množství dat převedených na zvuk. Datový tok zvukových CD je 1 411 kb/s (kilobitů za sekundu). MP3 mají datový tok mezi 96 a 320 kb/s.
Slyší lidské ucho rozdíl mezi komprimovaným a nekomprimovaným zvukovým souborem?
Určitě, se správným vybavením a výcvikem.
Měli byste si s tím dělat starosti?
Ne, pokud nepracujete v hudebním průmyslu nebo nejste audiofil.
V hudebním průmyslu se pohybuji již více než deset let a upřímně řečeno neslyším rozdíl mezi zvukovým souborem MP3 s rychlostí 320 kb/s a standardním souborem WAV. Nemám nejvytrénovanější sluch na světě, ale nejsem ani příležitostný posluchač. S jistotou mohu říci, že některé hudební žánry s bohatším zvukem, jako je klasická hudba nebo jazz, jsou kompresí ovlivněny více než jiné styly, jako např.popová nebo rocková hudba.
Pokud jste audiofil, pravděpodobně máte vhodné zvukové vybavení, které zajišťuje autentickou a transparentní reprodukci zvuků. Se správnými sluchátky nebo zvukovým systémem budete schopni slyšet rozdíly mezi formáty.
Jak tento rozdíl v kvalitě zní? Čím vyšší je hlasitost, tím jsou rozdíly zřetelnější. Celkový zvuk je méně prokreslený a klasické nástroje mají tendenci splývat. Celkově skladby ztrácejí hloubku a bohatost.
Nejběžnější formáty zvukových souborů
- Soubory WAV:
Formát souborů WAV je standardním formátem disků CD. Soubory WAV procházejí minimálním zpracováním původní nahrávky a obsahují všechny informace, které byly při nahrávání původního zvuku transformovány z analogového do digitálního formátu. Soubor je obrovský, ale vyznačuje se lepší kvalitou zvuku.Pokud jste hudebník, soubory WAV jsou vaším denním chlebem.
- Soubory MP3:
Soubory MP3 jsou komprimovaný zvukový formát, který minimalizuje velikost souboru na úkor kvality zvuku. Kvalita zvuku se liší, ale zdaleka není tak kvalitní jako soubory WAV.Je to ideální formát pro uchovávání hudby v přenosném zařízení, aniž byste vyčerpali úložný prostor.
Další formáty zvukových souborů
- Soubory FLAC:
FLAC je bezeztrátový zvukový formát s otevřeným zdrojovým kódem, který zabírá zhruba polovinu prostoru oproti formátu WAV. Vzhledem k tomu, že umožňuje ukládání metadat, je to skvělý formát pro stahování vysoce kvalitní hudby. Bohužel jej společnost Apple nepodporuje.
- Soubory ALAC:
ALAC je bezeztrátový zvukový formát, který je z hlediska kvality zvuku stejný jako FLAC, ale je kompatibilní s produkty Apple.
- Soubory AAC:
Alternativa formátu MP3 od společnosti Apple, která však díky optimalizovanému kompresnímu algoritmu zní lépe než MP3.
- Soubory OGG:
Ogg Vorbis je open-source alternativa k MP3 a AAC, kterou v současnosti používá služba Spotify.
- Soubory AIFF:
Nekomprimovaná a bezeztrátová alternativa souborů WAV od společnosti Apple poskytuje stejnou kvalitu a přesnost zvuku.
WAV vs. MP3: vývoj hudebního průmyslu
Pokud máme k dispozici technologii, která nám umožňuje poskytovat vysoce kvalitní zvuk na CD a v podobě digitálních souborů ke stažení, k čemu je potom nekvalitní zvuk? Mnoho posluchačů si možná ani neuvědomuje rozdíl v kvalitě mezi těmito formáty. Přesto každý z nich sehrál v posledních několika desetiletích zásadní roli ve vývoji hudebního průmyslu. Zejména vzestup slávy formátů MP3 a WAV.formáty definují historii hudebních nahrávek.
Tyto dva typy souborů uchovávají zvuková data pro počítače a přenosná zařízení. Umožňují každému přístup k hudbě, aniž by si ji musel kupovat ve fyzickém formátu (na kazetě, CD nebo vinylu). Formát WAV byl vysoce kvalitním formátem par excellence. Přesto to byly soubory MP3, které vzaly hudební průmysl útokem.
Existuje přesný časový okamžik, kdy se mezi mladými posluchači hudby staly nejoblíbenějšími zvukové soubory nižší kvality: s rozmachem peer-to-peer hudebního softwaru na přelomu 90. a 90. let.
Služby pro sdílení souborů typu peer-to-peer umožňují distribuci a stahování všech druhů digitální hudby dostupné v síti P2P. Každý v rámci sítě může stahovat a poskytovat určitý obsah ostatním. Pozdější verze sítí P2P jsou plně decentralizované a nemají hlavní server.
Hudba byla prvním obsahem, který se v těchto sítích hojně sdílel, a to jednoduše proto, že byla mezi mladými lidmi oblíbená a ve srovnání s filmy měla lehčí formát. Například soubory MP3 byly zdaleka nejrozšířenějším formátem, protože snižovaly spotřebu šířky pásma a zároveň poskytovaly hudbu v dobré kvalitě.
Tehdy většinu lidí kvalita formátu nijak zvlášť nezajímala, hlavně že mohou získat hudbu, aniž by utratili desetikorunu. Od té doby se situace změnila a streamovací platformy se pyšní tím, že nabízejí streamovací formáty, které nabízejí standardní kvalitu CD, pro co nejlepší výkon streamování a optimální zvukový zážitek.
Lehký, snadno sdílený a s dostatečně dobrou kvalitou zvuku: lidé stahovali a sdíleli soubory MP3 v sítích P2P nepřetržitě; Napster, první služba pro sdílení souborů peer-to-peer, která dosáhla celosvětové slávy, měla v době svého největšího rozmachu 80 milionů aktivních uživatelů.
Sláva Napsteru trvala krátce: služba byla aktivní od června 1999 do července 2001 a po prohraném soudním sporu s některými významnými nahrávacími společnostmi byla ukončena. Po Napsteru se v čele hnutí sdílení souborů objevily desítky dalších služeb P2P, z nichž mnohé jsou aktivní dodnes.
Kvalita souborů MP3, které byly k dispozici ve službách pro sdílení souborů, byla často podřadná. Zejména pokud jste hledali něco vzácného (staré skladby, nevydané nahrávky, málo známé interprety a podobně), byla velká šance, že skončíte s poškozeným souborem nebo souborem s tak nízkou kvalitou, že si hudbu nebudete moci vychutnat.
Vedle zdroje původních nahrávek byla dalším faktorem, který snižoval kvalitu hudby stahované ze služeb P2P, ztráta kvality při sdílení alba více a více uživateli. Čím více lidí album stahuje a sdílí, tím větší je pravděpodobnost, že soubor při tomto procesu ztratí podstatná data.
Před dvaceti lety nebyl internet zdaleka tak dostupný jako dnes, a proto byly náklady na šířku pásma extrémně vysoké. Uživatelé P2P proto volili formáty s menší velikostí, i když to někdy znamenalo zhoršení kvality souboru. Například soubory WAV spotřebují přibližně 10 MB na minutu, zatímco soubor MP3 potřebuje pro stejnou délku zvuku 1 MB. Proto je oblíbenost MP3se během několika měsíců velmi rozšířil, zejména mezi mladými posluchači hudby.
Dalo by se dokonce říci, že možnost "snížit" kvalitu zvuku skladby byla prvním krokem k hudebnímu průmyslu, jak ho známe dnes, řízenému hudebními streamovacími platformami a digitálním stahováním. Zvuk v nízké kvalitě oddělil zvuk od fyzických formátů, v nichž byl po více než sto let omezován, a umožnil posluchačům objevovat a sdílet novou hudbu s převratnou rychlostí ve srovnání sedřívější doby.
Před touto revolucí bylo velmi obtížné najít vzácné nahrávky nebo objevit neznámé umělce; tato nekonečná hojnost odstranila překážky způsobené velkými nahrávacími společnostmi a dala posluchačům možnost objevit více hudby a zdarma.
To se samozřejmě nelíbilo tehdejším hlavním hráčům v hudebním průmyslu. Vydavatelské společnosti podávaly žaloby a bojovaly za uzavření webových stránek. Nicméně Pandořina skříňka byla otevřená a nebylo cesty zpět. To byla nejvýznamnější změna v hudebním průmyslu od vynálezu vinylových desek ve 30. letech 20. století.
Rostoucí šířka internetového pásma a výkon osobních počítačů daly lidem možnost sdílet stále více mediálních souborů online. V polovině roku 2000 se do sdílení souborů zapojily stovky milionů lidí. V té době většina Američanů věřila, že stahování a sdílení obsahu online je přijatelné. Ve skutečnosti masivní nárůst šířky internetového pásma mezi lety 2000 a2010 byl způsoben především rostoucím počtem uživatelů služeb P2P.
Soubory WAV jako nekomprimovaný formát znějí stále lépe než soubory MP3. Účelem souborů MP3 však bylo zpřístupnit hudbu, zejména tu vzácnou, širokému publiku po celém světě.
Poslední kapitolou tohoto příběhu (alespoň zatím) je vzestup služeb pro streamování hudby. Stejně jako před dvaceti lety dramaticky změnily prostředí hudebního průmyslu webové stránky peer-2-peer, změnili se i poskytovatelé streamování zvuku, kteří se proslavili na konci roku 2000.
Proces osvobození hudby od fyzických omezení a její zpřístupnění komukoli vedl ke stále většímu zájmu posluchačů o vyšší kvalitu zvuku a snazší dostupnost hudby. Streamery zvuku nabízejí obrovské hudební knihovny, které jsou přístupné prostřednictvím různých zařízení prostřednictvím programu předplatného.
Kvalita zvuku hudby, kterou můžete na těchto platformách streamovat, je opět ovlivněna formátem zvukového souboru, který používají. Někteří velcí hráči, jako například Tidal a Amazon Music, nabízejí různé možnosti streamování zvuku ve vysokém rozlišení. Qobuz, hudební platforma specializující se na klasickou hudbu, ale neustále rozšiřující svůj katalog, poskytuje zvuk ve vysokém rozlišení a standardní CD kvalitě. Spotify nemá možnost streamovat hudbu ve vysokém rozlišení.nabízí streamování hudby ve vysokém rozlišení a v současné době poskytuje zvukový formát AAC s rychlostí až 320 kb/s.
Které formáty zní nejlépe?
Soubory WAV reprodukují zvuk v původním formátu. Tím je zajištěna nejvyšší kvalita a věrnost zvuku. Záleží však na tom, co a jak posloucháte.
Pokud ve vlaku posloucháte nejnovější K-popový hit z levných sluchátek, formát zvuku na tom nic nezmění.
Na druhou stranu řekněme, že vaší vášní je klasická hudba. chcete vyzkoušet jedinečný pohlcující zvukový zážitek, který tento žánr poskytuje. V takovém případě vás nekomprimované soubory WAV v kombinaci se správnými hi-fi zvukovými systémy vezmou na zvukovou cestu, kterou vám žádný jiný formát nemůže nabídnout.
Jaký formát je pro váš projekt vhodný?
Hudebníci a audiofilové by měli vždy volit formáty, které při převodu z analogového do digitálního formátu procházejí co nejmenším zpracováním, tedy zvukové soubory WAV a AIFF. Pokud vstoupíte do nahrávacího studia se soubory MP3, které chcete zařadit na své příští album, technici se vám vysmějí.
Při nahrávání alba potřebují hudebníci co nejkvalitnější zvuk, protože jejich skladby nahrávají, míchají a masterují různí profesionálové. Všichni z nich potřebují mít přístup k celému frekvenčnímu spektru, aby konečný výsledek zněl profesionálně na všech zařízeních.
I když jste amatérský hudebník, stále chcete používat nekomprimované formáty zvuku jako původní zdroj. Formát WAV můžete převést na formát MP3, ale opačně to nejde.
Pokud sdílíte vysoce kvalitní hudbu online, měli byste zvolit bezztrátový formát, jako je FLAC. Ten poskytuje menší velikost souboru bez ztráty slyšitelné kvality.
Pokud se snažíte svou hudbu dostat mezi lidi a zpřístupnit ji a sdílet, pak je vhodnou volbou ztrátový formát MP3. Tyto soubory lze snadno sdílet a nahrávat online, takže jsou ideální pro marketingovou propagaci.
Závěr
Doufám, že vám tento článek pomohl lépe pochopit, jak používat různé zvukové formáty. Každý z těchto formátů má vlastnosti, díky kterým je užitečný pro producenty a audiofily. Nejdůležitější je, abyste používali vhodný formát pro každou situaci.
Pokud jde o formát WAV vs. MP3, nechcete posílat soubor MP3 své nejnovější skladby do masteringového studia. Stejně tak nechcete sdílet velký nekomprimovaný soubor WAV ve skupině WhatsApp. Pochopení rozdílů mezi zvukovými formáty je prvním krokem k efektivní marketingové strategii a optimálnímu poslechu.
